Jak vznikají oční vady?
Převažující příčinou je napětí.
Pro příklad použijeme myopii – krátkozrakost, dnes nejčastější oční vadu.
Ciliární svaly mají za úkol přizpůsobovat tvar oční čočky - akomodovat, tzn. zajistit, aby dopadl obraz toho, na co oko hledí, přímo na sítnici, do místa nejjasnějšího vidění - do fovey. Pokud toho oko nedosáhne, vnímáme obraz jako rozostřený. Když jsou ciliární svaly v napětí, jasného obrazu zrak nedosáhne. Toto napětí, které se projeví strnulostí svalů, si ani nemusíme uvědomovat. Stejně ke ztrátě vitality dojde, když jsou tyto svaly přepracované, zejména z přemíry pohledu na blízko.
Tendence vedoucí k napětí mohou být i vrozené a proto se můžeme s oční vadou setkat i novorozenců.
Popíšeme jeden s možných případů -tzv. psyeudomyopii, která vzniká při únavě nebo napětí, které se projeví v funkci nejen očních svalů: s rozostřeným zrakem navštívíte očního lékaře, který předepíše brýle, a uvidíte skrze ně ostře. Podstatu zraku to však nezměnilo. Co se však stane, když se s brýlemi podíváte na blízko? Oční čočka má před sebou další čočkou, která je v brýlích, a obraz světla nedopadá na sítnici, nýbrž za ni. Oční koule velice rychle zareaguje - již v řádu minut se začne prodlužovat. A z pseudomyopie vzniká axiální myopie, což je stav, kdy je oční koule prodloužena. A proces se opakuje - při pohledu do dálky opět paprsek nedopadne, kvůli neuvolněně pracujícím ciliárním svalům, a vzniká potřeba silnějších brýlí.
Někdy je jako příčina označována zkrácená nebo naopak prodloužená oční koule i kromě výše popsané pseudomyopie. Jako „příčina této příčiny“ je uváděn tlak vnějších okohybných svalů. Budeme- li pátrat po příčinách příčin do stále jemnějších fyziologických struktur, konečné materiální příčiny se nedopátráme. Nesmírné zjednodušení je, že příčinou (podle zkušeností klientů ochotných k sebereflexní terapii i zkušenosti vlastních) je vždy emoční napětí, které se následně odráží v materiálních strukturách. Tím vypouštíme nesmírně komplikovaný kauzální řetězec a pracujeme s příčinou. Vzhledem k tomu, že možnost uvědomovat si a následně uvolňovat napětí (pomocí technik cvičení zraku a autoreflexní terapie ) má každý sám, mizí vztah subjekt (lékař nebo léčitel) a objekt (pacient nebo klient). Samozřejmě je zde i terapeut, který však neléčí nýbrž nabízí – inspiruje klienta. Tato praxe nevylučuje zásahy lékařů nebo aplikaci alternativních postupů, které pracují na různých úrovních materiálních struktur (od operace po bylinky). Cokoliv zavrhovat je škodlivé dogma.
